Logo Národního památkového ústavu

Stavebněhistorický průzkum

Architektonické členění jako vodítko k určení autorství

Zpět k vyhledávání
  Anotace
Ze samotné podoby stavby a některých výrazných slohových znaků je velmi často možné dovodit nebo přibližně určit jejího autora. Na příkladě chorušické fary je možno zvažovat i historické souvislosti, neboť F. M. Kaňka ve stejném období pracoval pro stavebníka.
  Autorství
Autor: Michal Patrný (michalpatrny)
Vloženo: 2012-02-10 17:43:55
  Přiřazené kategorie
Kategorie: Rozbor, Exteriér, Průčelí, Interiér, Stropy a klenby, Stavební historie, Info vycházející ze stavby, Hodnocení, Umělecko historické

Klíčová slova: baroko, fara, F.M.Kaňka, 1, Architektonické členění jako vodítko k určení autorství
  Text
Chorušice, bývalé děkanství č.p. 1 Dnešní barokní patrové dvoukřídlé děkanství čp. 1 bylo vystavěno hraběnkou Antonií Josefou Černínovou, rozenou z Khünburku, na východním okraji obce. Předpokladem pro výstavbu bylo svolení litoměřického biskupa Hugo Františka z Königseggu z roku 1711, aby byla v Chorušicích opětně zřízena fara, respektive, aby sem byla přenesena fara z Mělnického Vtelna. Cílem přitom od počátku bylo nejen zřízení duchovní správy, ale současně i mariánského poutního místa s novým kostelem (budován od roku 1714), z čehož mimo jiné vyplynuly vyšší nároky na velikost farní budovy. Zřejmě bezprostředně po dokončení hrubé stavby nového kostela byly v roce 1716 zahájeny přípravy na stavbu farní budovy. Ještě před dokončením stavby proběhlo 2. října 1716 stěhování faráře a kaplana z Mělnického Vtelna do Chorušic, kde byli provizorně ubytování „na komorách“ ve dvou statcích. Následně byla 16. října vydána zakládací listina fary, která byla 2. února roku 1717 zanešena do zemských desk (Lib. H. fol. 30). K dokončení stavby fary, respektive děkanství, došlo zřejmě v roce 1718. Dne 16. října 1719 sepisuje první děkan Kašpar Josef Studnička inventář neboli „consignatio“ mobiliáře a příjmů děkanského beneficia a soupis příslušenství a důchodů kostela. Budova fary je při této příležitosti poprvé označována výslovně jako děkanství. Stavba je popisována jako z gruntu nově vystavěná (osm pokojů, dvě kuchyně a jedna spíž, dále dva sklepy na víno a pivo, 1 postel, 1 mandl, 1 malá almara ...). V témže roce pravděpodobně končí práce Františka Maxmiliána Kaňky na zámku Hořín (spolupráce s kameníkem Domenikem Antoniem Rappou zde doložena 1717 – 19). Souběžně se na děkanství přestěhoval rovněž kaplan z Vysoké, tzn. bylo zde počítáno s trvalým ubytováním dvou nebo dokonce tří kněží. Jak již bylo výše uvedeno, zadavatelkou stavby byla zdejší vrchnost, Marie Markéta hraběnka Černínová z Chudenic, architektem pak s největší pravděpodobností proslulý pražský stavitel František Maxmilián Kaňka. Jeho působení zde není přímo doloženo, je však známo že ve stejné době pracoval pro Černíny na přestavbě zámku v Hoříně a na dalších stavbách v Praze. Budova chorušické fary svým stylovým ztvárněním velmi dobře odpovídá doloženým Kaňkovým stavbám z téže doby – důstojná monumentalita interiérů spojená s určitou stylovou strohostí, až purismem; Kaňka zde takřka nepoužívá štukové dekorace, záklenky oken a dveří jsou bez šambrán, klenby chodby dosedají na drobné štukové římsy bez dalších dekorací a tektonických doplňků. Obdobně je řešen exteriér budovy – zde je sice štukové výzdoby více, odpovídá dobovému cítění základní tektoniky, i tak je ovšem členění fasád „kaňkovsky“ strohé, s uplatněním plochých, navzájem se překrývajících motivů. Stavba se vyznačuje takřka „zámeckým“ pojetím – na venkovskou faru, i když byla záhy povýšena na děkanství, je budova nápadně monumentální, velkoryse řešená, s širokými chodbami a rozlehlými pokoji; některým pokojům v patře se ještě v 19. století říkalo „Černínské“, což nasvědčuje, že sloužily (nebo měly sloužit) k dočasnému ubytování vrchnosti při jejích návštěvách v obci. Celé přízemí budovy je klenuté, jižním křídlem původně vedl široký průjezd do dvora.
Content is comming here as you probably can see.Content is comming here as you probably can see.
  Příklady

Obr. 1

  Odkazy
• Foltýn, Dušan: Chorušice, Choroušky a Zahájí. Kapitoly z dějin a místopisu, Chorušice 2006 • Umělecké památky Čech I., Praha 1977, s. 524
  Poznámky
 
Zpět k vyhledávání
Redakční systém | Jste přihlášen | © NPÚ | fiktivni@mail.cz