Logo Národního památkového ústavu

Stavebněhistorický průzkum

Reliéf s Lišajem smrtihlavem

Zpět k vyhledávání
  Anotace
Ikonografie v architektuře vztahující se ke smrti není až tak obsáhlá. V období neoklasicismu byl jedním z ikonografických zástupců těchto motivů motýl. Ovšem jak dokazuje příklad Vranova u Brna i motýl mohl mít i varianty. Nejčastěji se zobrazuje jakýsi obecný typ motýla, který představuje nesmrtelnou duši člověka, jenž po smrti těla odlétá do věčnosti. V případě výzdoby lavic ve Vranovské hrobce jde nepochybně o nočního motýla Lišaje smrtihlava, což je jakési ironizování ustáleného ikonografického motivu. Jde sice o motýla, leč toho, který je zároveň poslem smrti.
  Autorství
Autor: Jindřich Záhorka (zahorka)
Vloženo: 2012-02-12 22:39:45
  Přiřazené kategorie
Kategorie: Rozbor, Interiér, Prvky a vybavení

Klíčová slova: Reliéf s Lišajem smrtihlavem, Vranov u Brna, klasicismus, hrobka, Josef F. Engel
  Text
Klášter paulánů „Aula Virginis“ s poutním chrámem Narození P. Marie založil v roce 1617 Maxmilián z Liechtesteina se svou manželkou Kateřinou rozenou Černohorskou z Boskovic na místě staršího dřevěného kostela se silnou mariánskou poutní tradicí sahající podle legend až do roku 1240. Nejprve byl vybudován kostel, současně se stavbou byla pod kostelem vybudována i rodová hrobka, do které byl roku 1627 jako první pochován kníže Karel. V roce 1633 se začalo se stavbou kláštera pro řád nejmenších bratří sv. Františka z Pauly. V průběhu třicetileté války se zrodila legenda a zachráněné sošce P. Marie Vranovské (tzv. P. Maria klasová) paulány nazývaná „Beata gratia“ a tělo ukřižovaného Krista. Přestavbou prošel areál v roce 1740, kdy byl vyzdoben nově kostel. V roce 1784 byl konvent zrušen a postupně byla odbourávána i kvadratura až na křídlo přiléhající ke kostelu, ze kterého se stala fara. Na přání knížete Jana I. Josefa byla v roce 1817 – 1821 přebudována hrobka. Hrobku projektoval Franz Engel, výzdobu navrhl Josef Klieber. Roku 1926 přešel klášter do rukou Společnosti božského Spasitele (Salvatoriánů). V roce 1992 se do Vranova vrátili Pauláni. Původní jednolodní kostel s dvouvěžovým průčelím vznikl podle plánů G. M. Filippiho, konvent projektoval G. G. Tencalla.
Content is comming here as you probably can see.Content is comming here as you probably can see.
  Příklady

Obr. 1 Vranov u Brna

Vranov u Brna
Obr. 2 Vranov u Brna

Vranov u Brna
Obr. 3 Karlovy Vary

Karlovy Vary
  Odkazy
  Poznámky
Literatura: Wolny G., Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistich und historisch geschildert. - I. Preauer Kreis. - II. Brünner Kreis I-II. - III. Znaimer Kreis. - IV. Hradischer Kreis. - V. Olmützer Kreis. - VI. Iglauer Kreis und mährische Enklaven. - Brünn 1835 - 1842, II/II, s. 343-346. Hawlik E., Zur Geschichte der Baukunst, der bildenden und zeichnenden Künste im Markgrafthume Mähren. Ein Werchen für Einheimische und Fremde. Brünn 1838.- Zusätze und Verbesserungen, Brünn 1841. s. 75. Wolny G., Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handchriften. I. Olmützer Erzdiöcese I-V. - II. Brünner Diocese I-IV. - Brünn 1855-1863, II/I. s. 318. Bauer F., Krypta na Vranově. Stručné životopisy všech členův knížecích rodin Liechtenštejnských pohřbených v knížecí rodinné kryptě na Vranově, Brno 1882. Weinlich A., Krypta knížecího rodu z Liechtensteinů na Vranově, Brno 1890. Slavík A., Brněnský okres. VM. Brno 1897, s. 362. Prokop A., Die Mark graftschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung IV. Wien 1904, s. 1349-1352, obr. 1637-1639. Král A. B., Liechtensteinská hrobka na Vranově u Brna. VVM 21, 1969, s. 129 - 131. Wilhelm G., Die Fürsten von Liechtenstein und ihre Beziehungen zu Kunst und Wissenschaft. In: Jahrbuch der liechtensteinschen Kunstgesellschaft. Vaduz 1976, s. 134 - 165. Kräftner J., Ein vergessener Biedermeirarchitekt Joseph Kornhäusel. Parnass 1987, seš. 3. s. 48 - 67. Burian V., Zobrazení pohřbu prvního panujícího knížete z Liechtenštejna do empírové hrobky na Vranově u Brna roku 1836. VVM 43, 1991, s. 473 - 474. Kuthan J, Muchka J., Aristokratická sídla doby klasicismu, Praha 1999, s. 177.
 
Zpět k vyhledávání
Redakční systém | Jste přihlášen | © NPÚ | fiktivni@mail.cz